Ze všech, kdo se účastnili vyšetřování hromadné vraždy v červeném dvoupatrovém autobuse, byl tedy Nordin první, kdo zjistil aspoň něco, co se s trochou dobré vůle mohlo pokládat za pozitivní výsledek. I v tom se však názory různily.

"Dobrá," řekl Gunvald Larsson. "Teď tedy víme, jak se ten pobuda jmenoval. A co s tím?"

"Hm," zabručel Melander.

"Co si bručíš?"

"Ten Göransson nebyl nikdy trestán. A přitom se mi zdá, že mi to jméno něco říká:"

"Aha!"

"Musel se vyskytnout v souvislosti s nějakým případem."

"Myslíš, žes ho už někdy vyslýchal?"

"Ne. To bych si pamatoval. Nikdy jsem s ním nemluvil. A určitě jsem ho nikdy ani neviděl. Ale to jméno, Nils Erik Göransson, mi něco říká. Někde jsem na ně narazil."

Melander se díval nepřítomně rovnou před sebe a dýmal. Gunvald Larsson si ovíval obličej velikánskou rukou. Byl zapřisáhlý nepřítel kouření.

"Mě by spíš zajímal ten Assarsson," řekl.

"Já na to přijdu," ujišťoval sám sebe Melander:

"Určitě. Pokud předtím neumřeš na rakovinu plic."

Gunvald Larsson vstal a odešel k Martinu Beckovi.

"Odkud bral ten Assarsson tolik peněz?" zeptal se;.

"Nevím."